Ještě před dvěma měsíci jsem si myslela, že se mě letošní Vánoce nijak nedotknou. Už třetím rokem nemůžu vymyslet, co bych si přála najít pod stromečkem, výzdobu nechávám výhradně na mamce a odmítám sledovat ohňostroj, který pouští soused každý den ve stejnou hodinu celý týden před Štědrým dnem. Taky mi byly úplně ukradený všechny ty serepetičky za výlohou, různý doplňky a podobně. Naposledy jsem si koupila velký hrnek s kresleným sobem a měla jsem z něho ohromnou radost. To bylo před čtyřmi lety. Jediný, co mi celkem šlo, bylo vymýšlení dárků pro rodinu.
Teď jsem na tom podobně jen v některých bodech: (1) Nemůžu ani za nic vymyslet, co napsat do seznamu pro Ježíška. (2) Výzdobu opět nechávám v rukou mamky, která se do toho hrne víc než nadšeně (což mi chvílemi vážně nahání hrůzu) – hlavně mého obchodu. Všechno, co byste tady zahlédli a co by třeba jen vzdáleně připomínalo Vánoce, je mamčina vina. (3) I když ještě nezačal, pořád protestuji proti zírání na ty barevný střely, co se budou střílet do vzduchu a rozklepou mě strachy. Jedna proto, že mám vážně panickou hrůzu z jakýchkoliv petard a všeho podobnýho a taky protože soused je idiot. Korunovanej, ale bohatej. Tedy, on ne, všichni kolem něj, ovšem jen na papíře, fyzicky všechno schrábne on. A tak jsou z něj všichni hotoví. Proč já se proboha tolik odlišuju? Možná by bylo všechno snadnější. Ale chleba by stejně zítra levnější nebyl, tak je to jedno.
V ostatních položkách jsem úplně jinde a celkem si zoufám. (1) Vánoce se mě dotýkaj, i když absolutně nemám zájem. Ono, všechny ty světýlka, ozdoby a vánoční hvězdice, co tady jako vánoční tajfun mamča zanechala, tomu totiž moc nepomáhají. Taky nápisy na výlohách, že už (!) za 32 je Štědrý den mi na náladě extra nepřidají. Protože mi došlo, že ještě nemám ani jeden dárek pro ostatní. Tak se dostáváme k dalšímu zádrhelu. (2) Já FAKT nevím, co nakoupit, abych se opravdu mohla tvářit jako Ježíšek a měla aspoň trochu pocit, že jsem nadílkou udělala radost. Nenapadá mě ani jedna věc, která by se v naší rodině mohla uchytit. Ani ň! (3) A ty serepetičky, které jsem minulá léta úspěšně přehlížela, teď nakupuju ve velkým. Prostě mi nedá zostudit mamku a nedoplnit její výzdobu nějakou tou svojí. Mohla by totiž začít pochybovat o tom, že jsem její dcera. A to teď ke všemu vážně nepotřebuju. Má dnešní polední přestávka zhltla něco kolem dvou stovek. Vonné olejíčky (pro příjemnou atmosféru v obchodě – ovšem dnes tady doteď byli dohromady tři lidi) mi došly, takže jsem musela svůj nos potrápit třiceti různými vůněmi, než jsem si uvědomila, že ta první mi stejně voní nejlíp. Pak jsem jen tak ze zájmu zapadla do domácích potřeb. Potřebuju do práce nůž, tak jsem se jen chtěla podívat, jestli je tam mají (blbost, samozřejmě, že v domácích potřebách budou mít nože, šla jsem obhlídnout výzdobu a zjistit, jestli je opravdu ta má nejhezčí ze všech. A mohla jsem se spokojeně usmát. Je.) a pohled mi padl na svícínek s malinkatými soby, stříbrnými, který se pomalu točí, když v něm hoří svíčka. Musela jsem ho mít, protože svrbění ruky se prostě nedalo ignorovat.
Ach jo, vážně potřebuju do konce příštího týdne aspoň jeden dárek mít jistej. Máte nějaké typy? Nejlepší by byly třeba návrhy webových stránek, na kterých by se toho dalo objednat více pro více členů rodiny. Díky! ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každá reakce vítána a já Vám za ni děkuji :)