Ispirativní dopoledne. Vskutku.

Myslím, že se tady ukoušu nudou.
Všechno mám hotový. Plakát, který jsem měla udělat v tom slavým CorelDRAW se mi sice vůbec nepovedl, ale je to lepší než nic, lepší, než to kreslit pastelkama nebo v Malování a lepší, než co by mohl vytvořit kolega. Aspoň doufám. Malý zázrak nechť se stane.Díky.
Dále jsem vyměnila všechny cenovky za nové, čisťounké a přečtení hodné.
Udělala jsem si pořádek v papírech, dokonce začala spolupracovat tiskárna, takže jsem si i pár dokumentů mohla vytisknout.
Je tu spousta věcí, které bych teoreticky ještě mohla udělat. Ale...

• Pouzdra se mi přeskládávat nechtějí. Byla by to práce na tři hodiny a tak dlouho by mě to nebavilo. Ať si to udělá někdo jinej. Třeba za tři roky. To už tady nebudu. Co to melu, stejně se do toho pustím. Někdy. Někdy odpoledne.
• Mohla bych si zajet na nějaké webovky, které by mě naučily práci s Corelem a třeba odnaučily oné averzi, kterou vůči grafickým programům mám. Zlatý Excel a jeho vzorce. 
• Taky by nebylo špatné, kdybych konečně po dlouuuuhatánské době zase popadla tu zpropadenou učebnici němčiny a naučila se pár frází. S takovou nejenže zapomenu ty předchozí, ale beztak se k nim přidá i angličtina, protože absolutně netrénuju mozek. Dobře mi tak. 
• Nebo by se hodilo dočíst životopis Nancy Reaganové, o které vím akorát to, že byla první dámou Ameriky a strašně chtěla být slavnou herečkou.
• Poslední věc, která vlastně ani není v mých silách, je, že by konečně mohli začít chodit lidi, kupovat a kupovat a kupovat až by mi to tady vykoupili a já bych šla spokojeně domů!

Ne, že by těch Co-bych-mohla položek bylo moc, takže si nemám zrovna z čeho vybírat, ale myslím, že je to celkem jedno. Stejně popadnu knihu, budu se modlit, aby chodili zákazníci a nebudu vnímat ani jedno přečtené slovo.
Jo, a nakrájím si k tomu pomeranč. Příborovým nožem. Jiný tu nemám.
Práci zdar!

Lux.