Místo obýváku pokojíček.

Krásný sluneční den.

Před pár měsíci jsem psala o tom, jak letos v novém domečku dokončíme obývací pokoj.
Pár dnů na to se ukázalo, že obývák zůstane ve stejném stavu, v jakém je teď. Ovšem změnil se můj stav. A to jakože hodně. Naše snaha se totiž musí zaměřit na pokoj dětský a na výbavu veskrze dětskou, miminkovskou, růžovou, či modrou.
Ihned po lékařském ujištění, že si ze mně mé tělo nestřílí a my se opravdu staneme rodiči (samozřejmě těmi nejlepšími jakými být dokážeme) mi vhrkly slzy do očí. Obeznámila jsem s novou situací manžela, který ač zmaten a zaskočen, byl štěstím bez sebe. Po příjezdu domů položil našemu labradorskému retrívrovi otázku, zda mu nevadí, že zanedlouho tady budeme čtyři.
Nevím, co bych dělala, kdyby ten náš chlupáč řekl, že vadí.
Ještě teď se při vzpomínce na tu situaci nemůžu přestat smát. A manžel mi doteď vysvětluje, že se pejska jen nechtěl dotknout nebo v něm vzbudit pocit, že se o něj odteď přestaneme zajímat. Tak se ho prostě zeptal na názor.

A tak jsem teď opatrná a se mnou i všichni kolem. Je to hezký. Už jsem si dokonce na myšlenku, že tady za pár měsíců přibude malý tvoreček, pro kterého budeme dlouhou dobu ti nejúžasnější lidé na světě ❤, zvykla a hrozně se těším. I tak si ale myslím, že se těším méně, než ostatní. Budoucí babička se po hlavě vrhla do nákupů a plánování a manžel, k mému úžasu, během jednoho večera zjistil veškeré informace o postýlkách, matracích a povlečení. Jen nastávající pradědeček tomu nemůže uvěřit. Stejně jsem ale přesvědčená, že se taky hrozně těší 😊

Přese všechnu péči a lásku jsem však zmatená, děsně se bojím a nějak nevím, na co se vrhnout, co dělat, co shánět. Mám větší přehled, než jsem měla před čtyřmi měsíci, avšak stále tápu.
Kdyby jste pro mně měli nějaké rady, sem s nimi. Budu za vše moc vděčná 💜
Prozatím přeji krásné prázdniny, mnoho zážitků a dlouhých letních dnů ☀