Měla jsem pár minut před polední přestávkou. Už už jsem se chystala zehřát oběd a pomalu plánovala, kam se dnes půjdu těch dvacet minut projít, abych vypadla z prodejny. S ne moc velkým nadšením jsem pozdravila paní, která zrovna do obchodu vešla a přemýšlela jsem, zda se zdrží dlouho. Nebudu si dobrovolně krátit přestávku kvůli někomu, kdo si chce jen prohlídnout zboží. Paní mě s úsměvem poprosila, zda bych jí neukázala tady tenhle telefon. Ach jo. Takže místo volných pětačtyřiceti minut to bude jen slabá půl hodinka. Tyhle já znám. Dívat se, všude možně a hlavně neutratit ani korunu!
Neochotně, avšak stále s úsměvem na rtech, jsem se k paní přiblížila a v tu ránu jsem toho litovala. Proč já pitomá jí neřekla, že už máme zavřeno? Ta rychna, která kolem ní vířila! Jako by se za rohem … Děsný. Potkala jsem už spoustu lidí, kteří byli cítit ne zrovna vábným odérem, ale tahle paní mě donutila čichat nenápadně sama k sobě a přemýšlet, zda páchnu já až tak, že to cítím sama nebo tahle osoba je vážně celej ten smrad tady v prodejně. Jo, byla to ona. A mě se vážně začal zvedat žaludek a přešla mě i chuť na oběd od maminky. V dané chvíli bych byla schopná možná pozřít vodu a už to by bylo velmi riskantní.
Během těch pár minut, co jsem jí představovala telefon, který si zřejmě opravdu plánovala koupit (aspoň něco!), mi hlavou běhala myšlenka na Saxanu a její úžasně dlouhou ruku. Mohla bych stát za pultem a k vitríně se přiblížit jen tímhle úžasným způsobem.
Když nad tím tak ale přemýšlím, to by nepomohlo. Moje polední přestávka byla v háji, musela jsem celou půl hodinu větrat a paní slíbila, že si pro telefon přijde odpoledne. Sakra. Pojedu domů až v šest. Kvůli tomu smradu by to tady bouchlo i od svíčky, která nehořela.
Když nad tím tak ale přemýšlím, to by nepomohlo. Moje polední přestávka byla v háji, musela jsem celou půl hodinu větrat a paní slíbila, že si pro telefon přijde odpoledne. Sakra. Pojedu domů až v šest. Kvůli tomu smradu by to tady bouchlo i od svíčky, která nehořela.
Máte podobné zážitky, kdy jste litovali, že nepomáháte doma věšet prádlo, protože jinak byste určitě v kapse měli kolík, který byste si mohli dát na nos? Protože přesně den potom jsem doma pověsila dvě pračky prádla a tři kolíky jsem si poschovávala do různých kapes tak, aby v podobných situacích byly po ruce.
Dnes sa mi stala podobná situácia! Ráno hľadám dlho,dlho predlho vhodné kupé (vyhýbam sa "domu dôchodcov" a deťom..ok hľadám niekoho sympatického a mladého:D) a našla som jedno..celkom vyhovujúce. Sadla som si vedľa pána, ktorý, keď sa pohol bol smrad na celé kupé. Nos mi už točilo do všetkých strán a ja som rátala minúty do prestupu! Ach tie ľudské zápachy:)
OdpovědětVymazat