Práce má pozitivní vliv na mé vzdělání.

Tedy, pokud se čtení knih pořád považuje za jednu z mnoha cest ke vzdělání.
Člověk by řekl, že měsíc před Vánoci už budou obchody praskat ve švech. Nebo alespoň jich prostě bude nakupovat víc, než například v letních měsících. Zatím tomu tak není, pokud mohu soudit. V sobotu byla otevíračka naprosto zbytečná a dnes, nebýt pár doručených oprav, tak se toho v kase taky moc nezmění. Z toho důvodu beru z domu jednu knihu za druhou a každý den přečtu minimálně polovinu příběhů. Za poslední týden jsem přečetla dvě díla od Nicholase Sparkse; Nezapomenutelná cesta a Zápisník jedné lásky. Druhá zmiňovaná kniha mi moc neučarovala, ale Nezapomenutelná cesta je prostě skvělá. Ono je zvláštní, že člověk po několika letech, co onen film viděl, narazí na knihu a zjistí, že byla předlohou pro kino, u kterého jsem brečela jak želva. A psané formy se to opakovalo. No řekněte sami, co byste si mysleli o prodavačce, kteté se na tvářích lesknou slzy jak hrachy?

Když jsem doma dostala, v tomhle období tu nejzákladnější, otázku, co chci najít pod stromečkem, nic mě nenapadalo. Přestože mám hader plnou skříň a polovinu už tak nenosím, nadiktovala jsem si pár svršků, ať můžu taky chvíli nosit něco nového. Jenže to ani tak nepokrylo byť jen třetinu vánočního rozpočtu, tak mě napadlo, že si sepíšu seznam knih. A ne, že z nich Ježíšek vybere jen některé. Budou tam všechny. Protože já si už asi od desíti let přeji najít pod stromečkem aspoň jednu knížku a doteď se mi to nesplnilo. Snad to budou tyhle Vánoce. Takže zrovna píšu názvy, jména autorů a podezřele moc se mi v něm objevuje jméno Nicholas Sparks. Hmm, myslím, že jsem našla dalšího oblíbeného spisovatele.
Jak jste na tom se čtením vy? Rozbrečela vás někdy nějaká kniha a její příběh? Jaký to byl?

Lux.