Tak si to alespoň představovali muži, kteří majáky postavili. Život na pobřeží měl být jednou provždy bezpečný. Ženy ovšem věděly, že tomu tak vždycky nebude."
 |
| Smršť, Johan Theorin, str. 56 |
pátek 28. prosince 2012
Pocit bezpečí.
"Dvojice majáků měla Aluddenu poskytnout pocit bezpečí - lodím i lidem.
Tak si to alespoň představovali muži, kteří majáky postavili. Život na pobřeží měl být jednou provždy bezpečný. Ženy ovšem věděly, že tomu tak vždycky nebude."
Důvod, proč jsem zde uvedla tento úryvek asi nebude zrovna nejlehčí vysvětlit. Ani já sama ho pořádně neznám. Jen mě po přečtení této části nějak zamrazilo. Je to už asi čtyřiadvacet hodin, co jsem ho četla a pořád mi lítá v myšlenkách. Víte, majáky pro mě jsou odjakživa symbolem naděje. A těhle pár vět mě přinutilo o tom všem přemýšlet. Co se stane, když do někoho vkládáte velké naděje a on vás pak zklame? Vyléčí to čas anebo se s tím jednoduše budete muset vyrovnat, naučit žít?
Tak si to alespoň představovali muži, kteří majáky postavili. Život na pobřeží měl být jednou provždy bezpečný. Ženy ovšem věděly, že tomu tak vždycky nebude."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Asi nesmíme do jedné věci/člověka vkládat tolik nadějí, nemůžeme tak moc spoléhat na něco jiného.
OdpovědětVymazatTo je asi pravda, ale ono se to někdy nedá tak nějak přímo naregulovat...
VymazatJá jsem takový věčný optimista, možná až snílek. Vždycky hodně věřím, vždycky vkládám do lidí naděje...a že jsem se už stokrát spálila? Možná, ale stejně věřím dál...protože i když se stokrát spálím a jen málokdy "to vyjde", tak mi to za to stojí ;-).
OdpovědětVymazatVivi