Zajeté koleje? Ani omylem! :)

Letošní Vánoce byly zvláštní ve všech směrech. Už od rána jsem věděla, že tohle bude fakt jinej Štědrý večer, než jsem doteď byla zvyklá.

 (1) Co mělo kruci znamenat to počasí?! Nejsem zrovna velkej milovník sněhu, ale to, co se předvádělo venku, bylo fakt hnusný divadlo. Měli jsme jet na vánoční koncert, kam každoročně s dědečkem zavítáme, ještě více se vánočně naladíme, ale letos... letos jsme měli protivnou náladu hned od rána, takže jsme si otevřeli víno a pustili pohádky :D Nutno podotknout, že jsme se naladili (a nalááádili) dobře i doma ;)
(2) Večeře začínala v pět. Nic novýho pod sluncem. Ale můžete mi říct, proč někdo volá na mobil v pět hodin o Štědrým dni? Neuvědomil si to, jasný, ale to je někdo tak natvrdlej, že když onen hovor típnete, nedojde mu, že asi zrovna hovor přijmout nemůžem? Takže telefonát v půlce večeře. Už jen to vstávání od stolu přináší smůlu. To bude rok...
(3) Ne, že bych byla nějak zvlášť náročná, ale nevysypal Ježíšek náhodou po cestě pár dárků? - To byl můj první pohled. Ne, nevysypal, jen investoval moc peněz do jednoho z dárků. Dostala jsem krásnou chlupatou mikinu, můj myší kožíšek ;) Taky si dal hodně práce se sháněním knih z mého sálodlouhého seznamu, takže beru zpátky to s tím vysypáním, pochlapil se ten Ježíšek, to vám povím (Díky, mami!)
(4) Když mi někdo o dřívějších Vánocích volal, ať si jdu po večeři někam sednout, pokecat, pochlubit se, okamžitě jsem tyto nápady zamítla. Letos jsem to byla já, kdo se mermomoci snažil dovolat kámošce a vytáhnout ji ven. Po pravdě, zas tak moc jsem přemlouvat nemusela. A proč že jsem to změnila názor? V tak pitomé a pochmurné atmosféře, kterou u babičky vytvořil můj strýc, byste taky nechtěli zůstat, to mi věřte.
(5) Vědět, že svátky jsou pro mně opravdu jen dva dny, bylo fakt protivný. Vědět, že žádná Štěpánská pro mně neexistuje a že v devět večer musím bejt v posteli, když se ostatní venku baví, vážně nebylo nic závidění hodnýho. Ale, jak to tak většinou bývá, všechno zlé je pro něco dobré.
(6) Po pěkným záhulu v práci mi přišla esemeska. Kamarád, kterýho jsem neviděla tři roky projíždí městem, staví se a zajdem někam na čaj. Býval to skvělej kluk, se kterým byla děsná sranda a strašně ráda jsem se s ním dohadovala (velice často si utahoval z mé střední, což mě neskutečně štvalo a taky jsem se na tyhle šarvátky vždycky neskutečně těšila). O to větším překvapením bylo, když přede mnou po třech letech nestál vysmátej kluk v hoperské mikině, se stříbrným řetízkem kolem krku a rozcuchanýma vlasama rozházenýma do všech stran, ale až nechutně vážný, ulízaný kluk v košili, nažehlených kalhotech a tunou gelu ve vlasech. Kdo to kruci je?! Nenápadně jsem pokukovala, jestli jsem se třeba nezačala bavit s někým úplně jiným a v rohu smějící se kamarád čeká, až mi to docvakne. Ne, všechny rohy byly prázdné a onen inženýr stojící přede mnou je važně ten kluk, se kterým jsem se tak strašně nasmála. Dřív.
O čem se s ním bavit? V řečech o podniku, o milionech, který vydělávaj, jsem nenašla ani jednu skulinku, které bych mohla využít a nenápadně zjistit, jestli ten starý pohodář náhodou pořád není schovaný někde pod tou (ale fakt hezkou) košilí. Po čtyřiceti pěti minutách jsem oznámila, že ráno vstávám v pět, a proto musím být brzo doma (lež jako věž, omlouvám se) a jestli by byl tak hodnej a odvezl mě domů. Jeho poznámku, že je fakt strašně rád, že nějaký vstávání on už dávno nemusí řešit, protože přece on nechodí nikam pozdě, jen ostatní přišli příliš brzo, jsem odbyla protočením očí v sloup.
(7) Až se mi zase nebude chtít trávit čas s nějakým člověkem, protože to vážně není tak dlouho, co jsme se viděli naposledy, uvědomím si, že se aspoň jedná o někoho, koho znám a vím, co od něj čekat!

Doufám, že jste měli krásný Vánoce a pokud byly taky rozdílné, než ty předešlé, napiště mi, bude fajn vědět, že nejsem jediná :)