Tři dny v lihu. A smradu.

Od pátku je jeden návštěvník obchodu za druhým řazen mezi pobudy. Kdo je tam zařadil? Já. To maj za ten smrad, který po nich v prodejně zůstane. A chudák kolega. Nejednou se stalo, že šli ode mně rovnou k němu. Ale je to chlap. Ten si s nimi poradí. Co já tady, chudák bezbranná blonďatá holka, na kterou se někdo jen špatně podívá a už leze pod pult s přáním být neviditelná. 

• Pátek, dvě hodiny odpoledne. Ještě mě čekaj celý tři hodiny a jedna pracovní sobota, než budu moct říct, že mi začal víkend. A k tomu lidi prostě nechodí. Nemám co číst. Nesbova Levharta jsem nechala doma. Je to bichla. V práci by si jí šéf všiml a jsem v háji.
  Konečně se otevřely dveře. Ten chlap prostě vypadá divně! Ale za ním ihned vstoupí ženská, sice taky žádná kopretinka, ale aspoň nepřišel sám. Ona ho bude krotit, kdyby něco.
  Nakoupené mají ihned. To je teda klika! A já mám dokonce vydělané, ani jsem v to už nedoufala.
  O hodinu později se borec vrací. Sám. Bože. A je na káry. Je narvanej jak regál. A chce si potykat. Asi budu zvracet. Na telefonu nemůžu nastavit bluetooth, takže spadá do reklamačky. Jenže jedou na dovolenou. Držím v sobě otázku, jak v tomhle stavu chce nastoupit do autobusu a vydržet několika hodinovou cestu. Dyť hodí šavli v první zatáčce. Chudáci spolucestující.
  Odchází s tím, že si telefon vymění za druhý, který má na prodejně kolega. Uf. Mám klid.
  Ne, tak nemám. O půl hodiny později začne řvát mobil a na displeji se ukazuje číslo kolegova firemního. Sakra, ten mi to dá pěkně sežrat. A taky že jo. Nemohl se toho kačera zbavit. Taky se chtěl seznámit. Podezřívám ho, že si cestou ještě někde dal tři čtyři panáčky na kuráž. Protože jo, měl ho jak z praku, ale teda, rozhodně tady nepředváděl to, co mi popisoval kolega, že předváděl u něj. Ale smrad po něm zůstal stejný. Mám pocit, že tady smrdí po dvou denním větrání pořád. Ble.
• Včera, po páté hodině, jsem nastoupila do autobusu, který mě měl dopravit domů. Teda, škoda, ne úplně domů, samozřejmě, mám nohy. A mám je dvě, že? Sednu si, šťastná, že mám vůbec kam, protože stát, stejně jako paní vepředu, hned vedle protivnýho řidiče, to bych s tou stokilovou taškou, ve které jsem táhla nákup, nezvládla.
  O pět minut později měním názor. Mám chuť zavolat na tu bábi, že ji s láskou pustím na svý místo. Protože ten chlap, co stojí v uličce přímo vedle mě, se buď do vteřiny vykulí k mým nohám nebo do mýho klína. Nebo, v onom stavu, by možná zvládl oboje. Snaží se dostat na sedadlo vedle solidně vypadajícího pána. Aktovečka, brýlečky, chytrej telefonek v ruce a v druhé propiska. Ale neviděla jsem zápisník. Asi jen doplněk nebo co. Překypoval radostí, když se to opilý cosi zeptalo (ale teda, klobouk dolů, já bych nebyla schopná ani kývnout hlavou, natož tak říct jedno jediný slovo. On ze sebe vypravil dokonce celou větu! Asi trénoval), zda si může sednout. Ono to jednu chvíli teda vypadalo, že si spíš lehne. Lidi, ale ten puch! To jsem dlouho nezažila. Paní, sedící vedle mě, to zapíchla ještě než jsme stihli vyjet z nádraží a i když jsem ji nechtě docela dost bouchla při snaze se zkusit vyhnout dotyku pobudy, se nevzbudila, onen zápach, to vám byla přímo facka do ksichtu. Myslím, že pak už nezabrala.
  Vystupoval asi deset minut. Pán v brejličkách vypadal spokojenější. I když dýchal pusou. To jsem poznala. Ale upřímně, vždyť já taky.
• Dnes ráno ještě ani nestihnu uvařit silný kafe, který mě má na dlouhý den dostat do formy, a už se otevírají dveře. Ještě jsem si ani nestihla zákazníka prohlídnout a už mi to bylo jasný. Další! Co to jako poslední dobou je? Pokud vím, tak žádná nová putika v okolí otevřena nebyla! I když je fakt, že jich je tady docela dost. Já ten odér snad nevyvětrám! Si to vemte. Venku klemra jak v listopadu. Sluníčko vyleze maximálně na pět minut, takže chodníky ani nestihnou uschnout a už zase leje jak z konve a v tomhle nečasu já mám denně osm hodin větrat kvůli nějakým idiotům, kteří pocítí nakupovací horečku jen když si dají do jedné i do druhé a potom pro jistotu ještě do desáté nohy rum? Či slivovičku nebo tak?!
  Naštěstí si jen vzal sluchátka a během sekundy byl fuč. No, i tak stačilo. Mám na sobě svetr, sako a koženou bundu. Z venku mi sem jde kravál, protože je tady provoz jak na Václaváku. Je mokro, takže se naštěstí nevíří prach.
  Ale říkám vám, ještě jeden a budu je hromadně žduchat ze schodů! Fuj.
  
  

Co vy, potkáváte často takové vítěze?