V kině na Hvězdy nám nepřály a Tři bratry.

O tom, že jsem od přečtení knihy TFIOS naprosto posedlá tímto příběhem buď už víte anebo Vám to právě sděluji. Posedlost dospěla do stádia, že jsem si objednala kryt na svůj iPhone, aby o mém bláznovství věděl každý, koho potkám. To, že jsem telefon musela o dva dny později, co mi kryt s těmi krásnými větami z knihy došel, musela reklamovat, si povíme jindy.
Já dnes, po dlouhé přestávce v blogování, chci mluvit o tom, jak jsem mamku, její kolegyni a dceru oné kolegyně vyloženě donutila jít do kina na filmové zpracování nepřekonatelné knihy od Johna Greena. Dobře, dcerku kolegyně jsem nutit nemusela. Četla. Věděla.

Sraz jsme měly asi dvacet minut před začátkem filmu (aby mi nějací chytráci, kteří se na kino jdou podívat jen kvůli tomu, že "Tam přece hraje ta co hrála v Divergenci a její bratr! To musím vidět! Juchitý!", nevyfoukli lístky přímo před nosem, i když jsme je pro jistotu měly zarezervované) a já jakožto ubrečená a emotivně vysílená už jen po přečtení knižní předlohy, jsem si ještě dala panáka fakt ledově vychlazenýho citrusa, abych bez slz vydržela aspoň úvodní titulky.
Po usazení na předem vytipovaná místa jsme všechny (na mé varování) v tašce vyhledaly kapesníky (maminka a spol.vytáhly papírové. Já jelikož šla do drogérky jen kvůli nim a odešla z ní s asi pěti laky na nehty a pak přemýšlela, co jsem tam vlastně chtěla a na nějaké papírové kapesníky jsem totálně zapomněla, jsem si s hrdostí vytáhla babiččiny plátěné - dva) a film mohl v pohodě začít. Začal fakt v pohodě, člověk se zasmál, Shailene se opravdu ukázala jako super herečka a Ansel nezůstal ve stínu. Vyšvihl se a já jsem ráda, že v mé mysli si nadobro nepřišil pozici Trisina bratra v Divergenci. Jenže pak to začalo a mé dva kapesníky prostě nestačily. A myslím, že ostatní návštěvníci kina na tom byli podobně. Fakt jsem nestíhala zadržet pláč a začít se smát. Prostě jsem rezignovala a brečela během smíchu. Ostatní děvčata konaly dle mého příkladu.
A potom jsem udělala chybu. Ve chvíli, kdy opravdu nebylo vhodný se smát, jsem mamince potichu sdělila, že s těmahle ubrečenýma očima a nosem, o kterém by kdokoliv prohlásil, že musel být ukraden Rudolfovi, přece nemůžu jít na rande! Jo, měla jsem na jedenáctou domluvený rande a jo, šla jsem na něj. Problém byl ten, že mou zoufalou poznámku neslyšela jen mamka. Ale i kolegyně a její dcera. A taky dvě holky, sedící vedle mě. Ano, propadala jsem se zároveň se smíchem hanbou do země.
Po odchodu z kina jsme mimochodem vypadaly všechny čtyři jako Rudolfovy nepovedené sestry, které spojuje pouze fakt strašně moc červenej nos.
Od té doby uběhl asi měsíc nebo tak nějak a já TFIOS viděla už třikrát a stihla dvakrát přečíst. Myslím, že si teď na chvíli dám pokoj. Ale ano, ten kryt si na iPhona hned, jak se mi vrátí z reklamačky, nasadím. A vtipný je, že přítel od kamarádky po shlédnutí hvězd prohlásil, že ho chce taky a opravdu ho na svůj Note II našel. Takže holky nejsou jediný, kterým Hvězdy učarovaly.

V pondělí jsem jela do města (abych svůj iPhone do té reklamačky hodila zavčasu) a jelikož se mi nechtělo zpátky domů, souhlasila jsem s návštěvou kina. Kamarád vzal svou pětiletou sestřičku a já asi fakt z naší trojice byla na Tři bratry nejvíce natěšená. Ale vážně, Tajemství staré bambitky s Klusem byla přece luxusní! Takže jak by Bratři mohli zklamat?! Takový obsazení!
Neříkám, že část s myslivečkem a Karkulkou nebyla ujetá. Byla. Ale zbytek? Scéna se zapomnětlivým Klusem a mečem? A opravdu mi tu krásnou písničku tam mohli hodit ještě v závěrečných titulcích! A pohled Dyka Však-já-už-do-těch-futer-znovu-nevrazím? Nepřekonatelná. Kamarádova sestra vydržela celý film, což ani jeden z nás nečekal. Pohádka vhodná pro děti i dospělé, nekecám.
Už dva dny přemlouvám členy rodiny, aby mě do kina vzali znovu. A pořád marně. Takže, pokud někdo z vás nemá doprovod a nerad chodí do kina sám, hlásím se dobrovolně!

Lux.