Je devět hodin a tři minuty. V práci jsem už od osmi, jelikož jsem jela autem se známými. Vypadá to, že si v novém městě začínám trochu zvykat. Nešla jsem obvyklou cestou, jako předchozí dva dny, ale našla jsem si zkratku. Můj orientační smysl se začíná vyvíjet správným směrem. Konečně. Šla jsem kolem kostela, mimochodem, moc krásné nádvoří - mají kostely nádvoří? Rozhlížím se, abych si, jakožto absolventka cestovního ruchu, zapamatovala co nejvíce z procházejícího místa, a všimnu si krásné zahrady za vstupní bránou. Meditační zahrada svatého Jakuba. Opatrně, jelikož jsem nevěděla, jestli je vstup povolen, jsem vešla k informační tabuli. Jen tak pro zajímavost, otevřená brána k návštěvě přímo nabádala. Nechtěla jsem se moc zdržovat, takže jsem jen očkem hodila do meditační zahrady a byla jsem naprosto unešená. Všude spousta květin, nádherný trávník a pokud mě mysl neplete, uprostřed toho všeho kovová židle. Musím se tam o polední přestávce vrátit. Určitě. Možná pořídím nějaké fotky.
Pokračovala jsem dál na náměstí, které si chci taky pozorněji prohlédnout. Později. Bylo tam nějak moc lidí v oblečení, co napovídalo, že se jedná o nějakou akci. Pak jsem si vzpomněla. Jedna paní v trafice povídala, že se ve středu bude konat den bez aut. Začaly se scházet školy a školky z okolí. Myslím, že tolik dětí pohromadě jsem ještě neviděla. Doteď venku závodí na koloběžkách a je to fakt prčovní. Když jsem stála ve dveřích obchodu, přišel za mnou městský policista. Prý že dnes asi moc lidí nepřijde. Mně to nevadí. Vzala jsem si sto let starou učebnici němčiny pro samouky a ve volnu se hodlám vzdělávat. V papírnictví jsem narazila na sešit-slovník a myslím, že pokud k tomu vytvořím příjemné prostředí, půjde mi to samo. Akorát se můj učitel němčiny ze střední nesmí dozvědět, že si znova opakuji i osoby. Zašlapal by mě do země.
S panem policajtem jsme se skoro ve stejnou chvíli podívali na nebe. Vypadá to, že dost brzy začne pršet. Chudáci děti, nedojezděj štafetu na koloběžkách a budou muset utíkat zpátky do školy.
Ale já budu mít čas jen pro sebe. Kdo by se v dešti trmácel do města? Ještě ke všemu do obchodu s telefony. Ne, myslím, že nikdo. To znamená zelená pro můj plán dostudovat němčinu. V sešitě mám napsaný tři slovíčka a jde mi to dobře, zatím! :D
Přeji vám krásný, možná sice propršený, ale i tak příjemný den.
Lux.
To je tak optimisticky, klidně psaný článek, až na mě působí jako pohlazení na duši - to líčení meditační zahrady vypadá skvěle:)
OdpovědětVymazatTen den jsem měla opravdu fajn náladu, tak tedy doufám, že se to trochu odráží i v článku :)
Vymazat