Jednoduše a tajně: Deník.

Když jsem ve středu jela domů, abych si mohla zařídit pár věcí na úřadě, pobrala jsem si několik málo kousků oblečení, aby mi je maminka mohla vyprat (pořád se o mě musí starat jak o malé dítě ;)), přibalila jsem do tašky i svůj deník. Poslední dobou jsem si zvykla mít jej pořád u sebe. Jenže to jsem tak trochu pozapomněla na svoji povahu. Ráno jsem nestíhala, do kabelky naházela to nejpotřebnější a deník, jakoby pro mě poslední dobou vůbec důležitý nebyl, jsem nechala na psacím stole a svoji chybu jsem si uvědomila až večer, kdy jsem chtěla udělat další zápis.

Musím po pravdě přiznat, že jsem z toho byla trochu vykolejená. Za poslední týden zápis do deníku ve večerních hodinách se stal povinnou položkou na mém denním harmonogramu. Tak nějak jsem tedy nevěděla, co mám dělat. Vzít si kus papíru a vynahradit si to tímhle nouzovým řešením? Nebo si prostě kousat nervozitou nehty a zkusit to do pátku nějak vydržet?

Vybrala jsem si poslední možnost, akorát bez toho kousání nehtů. Toho jsem nechala v deseti letech a díky bohu se k tomu už nevrátila. Musím říct, že dva dny bez denních zápisů byly hrozně divné. Chtěla jsem si vykládat o skončeném dni, o zážitcích z práce, ale zároveň jsem nechtěla žádné odpovědi. Musela jsem se bez deníku obejít a vše si zapsat až v sobotu.

Jak jste na tom vy? Vedete si deník? Jestli ano, máte ho stále u sebe nebo alespoň schovaný tak, aby jej nikdo nenašel? Popřípadě se podělte s nápady, kam tyhle tajnosti schovat, protože moje babička je zvědavá ženská a já ho už pro jistotu nechávám dokonce v práci. Pochybuji, že by šéfa zajímaly mé citové výlevy, psané nečitelným písmem. Myslím, že v tomhle promrzlém obchodě je naprosto v bezpečí J Ještě mě tak napadlo, vždyť spousta lidí bere svůj blog, jako deníček. Ale není někdy lepší zapsat své pocity tak, aby o tom nikdo jiný nevěděl? Takže jak, veřejný deníček (blog) nebo tajné zápisky, zamčené hluboko ve skříni (deník)?